Z Čech busem až na Vysoký Atlas (Maroko)
Vydali jsme se autobusem (CK Mundo) na předlouhou cestu přes celou Evropu až do afrických hor a pouští. Cesta trvala celkem 24 dní a najeli jsme dohromady přes 9400 km. 17 dní jsme strávili v Maroku, zbytek cestou tam a zpět se zastávkami v britské kolonii Gibraltar a některých španělských a francouzských městech.
Zvětšit černobílou mapu s nákresem cesty
Zobrazit barevně
Evropa
Naší první zastávkou bylo město Avignon na jihu Francie. Ve 14. století zde sídlili papežové, kteří po té své sídlo přesunuli do Říma. Od těch dob se zde zachoval rozsáhlý komplex papežského paláce. Je zde též slavný most přes Rhónu z 12. století St. Bénézet, o němž se zpívá slavná píseň "Avingon, tam je shon, tam na mostě všichni tančí...".
most St. Bénézet
papežský palác v Avignonu
Dlouhým přejezdem, s malou zastávkou u pevnosti Ferdinanda Aragonského v Salses, jsme se potom přesunuli přes celé Španělsko až samý jižní cíp do Algecirasu a odtud trajektem do Afriky. Cílová stanice trajektu bylo město Ceuta, které jako jediné na africkém kontinentu patří Španělsku, a tedy ještě náleží k Evropské Unii. Přejezdem marocké hranice jsme definitivně opustili moderní evropskou kulturu a dýchla na nás exotika Afriky...
pevnost Ferdinanda Aragonského v Salses
Ceuta - přijíždíme trajektem do Afriky
Afrika - Maroko
Maroko má v současnosti asi 28-40 milionů lidí (statistiky se různí, v posledních 15 letech obrovsky vzrostla porodnost). Rozlohou je podobné Francii, když však připočítáme oblast Západní Sahary, která je pod správou Maroka, jeho plocha je podstatně větší. Naprosto zde převládá islámské náboženství. Úřední jazyky jsou arabština a berberština. Měnou je dirham (1 dirham jsou asi 3 české koruny). Hlavním městem je Rabat, největším potom Casablanca s 3-4 miliony obyvatel.
Naší první zastávkou v Maroku bylo starodávné město Tanger, nazývané branou Afriky. Tanger zde stál již před 2500 lety a byl vždy významnou křižovatkou cest a obchodních tras. Středem města (stejně jako všech ostatních větších zdejších měst) je tzv. medína, tedy historické centrum se spoustou úzkých uliček, po obvodu obklopené zdí. Na vyvýšeném místě bývá obvykle kasba, tedy jakási městská pevnost (hradiště).
pohled z hradeb k tangerskému přístavu - život v tunách odpadků je v Maroku tvrdou realitou
v uličkách medíny
Spali jsme v kempu u moře u města Asilah.
na pobřeží jsme potkali kočovníka s velboudy...
...no a u stanu jsme zase viděli škorpióna
Strávili jsme den v hlavním městě Rabatu. Kromě starodávných částí se zde nacházejí i moderní čtvrti.
STOP
za mohutnými hradbami Chellahu se skrývají vykopávky římských staveb
královská garda před královským palácem (jediné uniformované osoby, které si můžeme v Maroku nafotit - focení vojáků a policie je jinak přísně zakázané)
nové město s moderními restauracemi a fastfoody
pouliční prodejce vody v medíně po vyfocení udělal scénu
věž Hassan a rozestavěná monstrózní mešita postavená almohadským vládcem Yacoubem al-Mansourem v 12. stol.
Další zastávkou byla metropolitní Casablanca. Její největší atrakcí je mešita Hassana II., která je největší mešitou v Africe a 3. největší mešitou světa. Byla postavena teprve nedávno z finančních sbírek obyvatel Maroka (stála prý 16 miliard). Vstup dovnitř je povolen i pro nemuslimy, což je u mešit naprostá výjimka. Celý komplex je postaven z marockých materiálů vyjma mramoru, který pochází z Itálie.
před mešitou Hassana II....
...a uvnitř...
...a zase venku
Parc de la Ligue Arabe v centru
okrajové ulice Casablanky jsou neuvěřitelně špinavé a plné odpadků, a to i přes určitou snahu o úklid
El Jadida je místo, kam marokánci jezdí zejména v létě odpočívat k moři. Moře bylo překvapivě špinavé a pláže místy připomínaly spíše smetiště. Tak nevím, ale ke krásným plážím (třeba na jako na Havaji) to má opravdu ale opravdu hooodně daleko. El Jadida jako taková působila pohodově, je tam spousta trhů a čilý noční život. V samotném centru je tzv. portugalské město, které asi před 5. stoletími vystavěli Portugalci.
vrak u pobřeží
i tak může vypadat písečné pobřeží :-(
nakupovali jsme u příjemného chlapíka
cisterna v portugalském městě kdysi bývala plná vody a zásobovala celé vnitřní město
portugalské město
na trhu se prodává ledacos
Definitivně opouštíme celkem rozvinuté pobřežní oblasti a míříme do vyschlého a chudého vnitrozemí. Silnice lemují pásy opuncií. Na první zastávce nám to nedalo a museli jsme jít ochutnat jejich sladké plody. Velké dobře patrné ostny nás nutily k opatrnosti, ale přesto jsme se nachytali - jaké bylo naše překvapení, když jsme po utržení plodů zjistili, že i tyto plody mají na sobě miniaturní na první pohled neviditelné ostny, kterých jsme pak měli plné ruce...
cestou k Marákeši
opuncie a jejich plody
Maroko je významným producentem oliv. Olivy se sklízejí ze stromu ve třech fázích dozrávání - jako zelené, červenající a tmavě fialové.
olivovník
Kolem Marákeše a dalších velkých měst rostou tzv. palmérie, neboli palmové háje. Tato má prý asi 150.000 palem.
západ slunce nad palmérií
palmérie s měsícem
Marákeš je město s bohatou historií ležící v rovinách pod Atlasem. V létě zde podobně jako ve Fésu dosahují teploty až k fantastickým 50 stupňům ve stínu. Proto město žije hlavně až večer a v noci, kdy je již trochu chladněji.
hrobky Saadovců, dynastie, která vládla Maroku v 16. a 17. století
v paláci De La Bahia sídlil velkovezír a zde měl také svůj vlastní harém s více než 20 ženami, mezi nimiž si vybíral tu, s níž stráví noc
uličky medíny ve dne...
...a v noci
chtěli jsme jaksi splynout s davem, a tak jsme vyrazili v nově pořízených hábitech
Kdo by řekl, že ve vyschlých oblastech severovýchodně od Marákeše se mohou vytvořit tak nádherné vodopády (Cascades d'Ouzoud). Voda padá z výše přes 100 metrů.
vodopády Ouzoud
noch ein mal bitte...
když dostal jogurt, byl štěstím bez sebe, ale když jsem si ho pak chtěl vyfotit, tak už se mu to tolik nelíbilo
Po dvou hodinách jízdy z Marákeše na jihovýchod začíná silnice stoupat a zmenšovat se až definitivně skončí v horské vesnici Imlil (1700 mnm). Zde začíná náš třídenní track na nejvyšší vrchol Vysokého Atlasu, kterým je Jeb el Toubkal (4167 mnm). Pásmo Vysokého Atlasu obsahuje celkem 9 čtyřtisícovek, přičemž jejich největší koncentrace je právě zde. Nejprve se musíme dostat do základny Neltner ve 3200 mnm, kde přespíme. V Imlilu je neuvěřitelné horko, doufáme, že ve vyšších polohách bude chladněji (a naštěstí bylo). Druhý den zdoláváme Jeb el Toubkal. Sestup po suťoviscích s ostrými kameny nebyl příliš příjemný, nicméně ještě jsme podnikli další malý výstup na horu 3800 mnm, kde se v 60. letech zřítilo dopravní letadlo a dosud zde leží jeho zbytky. Třetí den byl ve znamení návratu z Neltneru zpět do údolí.
ve vesnici Imlil někteří z nás najímají muly, aby nám pomohly s nákladem do báze Neltner
procházíme kolem horské vesnice, kde se točila řada filmů s tibetskou tematikou (vypadá to tu prý tibetštěji než v Tibetu)
náš horský vůdce Hussejn byl prima chlapík
stoupáme údolím
tahle kytka vypadá na první pohled jako příjemný trávníček, takže jsem se na ni málem posadil - ale ouha, je to samý osten a píchá jak čert
báze Neltner
někde kolem 4000 mnm
na vrcholu Jeb el Toubkalu - nejvyšší hory severní Afriky
s Hussejnem
sestup
motor zříceného dopravního letadla
ve výšce kolem 3000 mnm jsme potkali stádo ovcí a horských koz
Přejíždíme přes Vysoký Atlas na druhou stranu směrem k poušti. Nejvyšším místem je průsmyk Tizi-n-Tichka (2260 mnm). Vysoký Atlas je místem nálezu mnoha nerostů: ametystových geod, vláknitého sádrovce a dalších. Pouštní oblasti za Atlasem, zejména v okolí Erfoudu, jsou potom známy nálezy prvohorních zkamenělin hlavonožců a dalších živočichů.
přejezd přes Vysoký Atlas
Za Atlasem nás přivítalo horké polopouštní klima. Nehostinná suchá krajina je občas protnuta údolím s říčkou, kolem níž roste trochu zeleně. Kasba (pevnost) Ait Benhaddou leží u takovéto říčky. Její exteriéry jsou natolik působivé, že se zde natáčela celá řada slavných filmů, např. Gladiátor, Honba za klenotem Nilu či Ježíš Nazaretský.
pohled ke kasbě Ait Benhaddou
kasba v detailu
z vršku kasby
Krkolomnou cestou jsme dojeli do údolí říčky Dadés. 2 noci jsme přespali v jediném (ale pěkném) místním hotelu. S místními obyvateli jsme večer popíjeli mimo jiné i fíkovici, tedy pálenku ze sušených fíků.
hotel
z říčky je vyveden důmyslný zavlažovací systém, díky kterému se zde daří fíkům, datlím a vinné révě (nešlo neochutnat)
sušení fíků
V jednom místě říčka vytvořila soutěsku, kterou jsme se prošli a někteří odvážlivci i probrodili.
soutěska Dadésu
bahna bylo místy až po pás
pohled z vrchu
strašilku jsme potkali hned na několika místech
Na úbočí se vytvořily podivné skalní útvary, kterým se podle charakteristického tvaru přezdívá lidské prsty.
údolí Dadésu
lidské prsty
odpoledne jsme vylezli na kopec nad údolím, odkud se otevřely překrásné výhledy na okolní krajinu (hory v okolí dosahují až k 2600 mnm)
O kus jízdy dál leží soutěska Todra se stěnami vysokými až 300 m, která je vyhledávána evropskými horolezci.
Todra
vyschlé koryto řeky (vádí)
datlové plantáže okolo jedné z nemnoha místních říček
Nejhlouběji do nitra Afriky jsme zajeli při cestě do pouštního města Erfoud a z něj do oázy Merzouga u alžírských hranic. Zde začínají pravé veliké saharské duny z toho nejjemnějšího písku. Jedná se o jediné skutečné duny v Maroku s názvem Erg Chebbi. Věřte, nebo ne, až sem jsme dojeli naším Neoplánem.
Erg Chebbi po ránu, kdy zde ještě není nesnesitelné horko jako za poledne
duny jsou opravdu mohutné - vidíte nás tam, jak jdeme na té hraně vzadu ?
no, Saharu bych napříč přecházet nechtěl
jak kdybych sem odjakživa patřil, že ?
oáza Merzouga
Dlouhým nočním přejezdem přes Atlas se přesouváme k městu Fés. Toto dvoumilionové město bylo založeno v 9. století a stále si uchovává svůj starobylý ráz. Je známé především tradiční řemeslnou výrobou.
medína Fésu má přes 9400 uliček
život v medíně
výroba koberců a přikrývek
koželužna (v těchto kádích s barvou stojí lidé a máčí kůže) - obrovský puch je daný mimo jiné tím, že kůže se před vlastním zpracováním namáčí do holubích hoven, aby změkla
tohohle chlupáče bych doma potkat nechtěl (ta mince na popředí byla poměrně velká)
Poblíž u sebe leží tři zajímavá místa: horské městečko Moulay Idriss, ruiny římského města Volubilis a město Meknés.
Moulay Idriss je nejsvatějším místem Maroka, neboť jsou zde v mauzoleu uloženy ostatky zakladatele Maroka Moulaye Idrisse, pravnuka proroka Mohammeda (8. stol.).
Volubilis je komplexem, v němž se nacházejí pozůstatky starého římského města a který dokládá, kam až daleko sahala kdysi moc Říma.
Město Meknés zažívalo velkou slávu v 17. století, kdy zde sultán Moulay Ismail postavil rozsáhlý palác.
vyhlídka na Moulay Idriss (mauzoleum má zelené střechy)
v jedné pouliční restauraci v Meknésu jsme si dali tažín, dušenou zeleninu s masem, připravovanou ve specielním hrnci stejného jména
městský Capitol (sněmovna) ve Volubilis
ruiny Volubilis
ruiny Volubilis - celkový pohled
Na severu Maroka se nachází pohoří Ar Ríf. To je podstatně zelenější, než hory na jihu. Pěstuje se zde mj. i korkový dub.
kůra korkového dubu se sloupává a dále zpracovává
horské město Chefchaouen je na marocké poměry neobvykle čisté a pěkné - je vidět, že kíf (marihuana), která se v okolí pěstuje, přináší městu velké finanční příjmy
z Rífu sjíždíme dolů ke středozemnímu moři
Příští den nás čeká přejezd marocko-španělských hranic a trajektem hurá domů do Evropy.
náš Neoplán sjíždí zpátky na evropskou půdu v Algecirasu
Evropa
Celodenní prohlídku si určitě zaslouží britská kolonie Gibraltar. Je to malý poloostrov na samém jihu Španělska. Ačkoli si španělé na Gibraltar již mnohokrát v minulosti dělali zálusk, vždy si dokázal udržet svoje výsostné postavení. Do Gibraltaru se vjíždí po zcela rovném úseku, na němž je vybudována letištní dráha. Uprostřed poloostrova se náhle zvedá mohutná skála až do výše 400 mnm. Na této skále divoce žijí, jako na jediném místě v Evropě, opice makak. Mimo to je skalní ostroh protkán obrannými tunely, které dříve sloužily pro boj s nepřítelem.
drzé opice makak
vyhlídka na Gibraltar z vrcholu skály
zdejší - překvapivě pěkná - jeskyně
chceš-li do/z Gibraltaru, musíš projet přes runway
Cestou domů do Čech si uděláme ještě celodenní zastávku ve španělské Valencii, Barceloně a francouzském městě Montpellier.
Ayuntamiento (radnice) ve Valencii
katedrála ve Valencii, v níž je možno vidět prý zaručeně pravý svatý grál (číši, z níž pil Kristus při poslední večeři)
zátiší v gotické čtvrti Barcelony, které vévodí katedrála de Sta. Eulaha
netradiční barcelonské domy architekta Gaudího z počátku 20. stol.
katedrála Sagrada Familia (svatá rodina) se staví již 120 let a stále není hotová - díky tomu na ní nalezneme značnou změť stavebních stylů; původní skromné plány stavby významně předělal a rozšířil architekt Gaudí
společné foto zájezdu na promenádě z dob Ludvíka XIV. v Montpellier (po kliknutí se zobrazí poněkud větší fotka)
mohutná katedrála sv. Petra v Montpellier se mi ani nemohla vejít do záběru
naši řidiči Dan a Karel, kteří to všechno museli odřídit...
